Jdi na obsah Jdi na menu
 


   Ještě ve středu 12.9.2012 jsem ani neměl potuchy, že někam vyrazím a během krátké chvilky se ukázalo, že se pojede za tři dny do Turecka, do města Alanya. Tak si přečtěte co se podařilo ušít "rychlou jehlou".....

 

Sobota 15.9.2012

   Celá výprava začala letem z Ostravy do Antalye, který trval 2:30 h. Během letu jsem nezaznamenal nic zvláštního, dokonce i to místo mi nebylo moc přívětivé. Seděl jsem vedle letušáka u dveří, takže minimum výhledu z okna. Nicméně na zpáteční cestě bylo vše 100 násobně vynahrazeno. To jsem ale samozřejmě netušil. Tranzit do Alanye trval taky kolem 2:30 h. a to i s povinnou přestávkou jak pro řidiče, tak pro cestující. U motorestu jsem si dal první turecký kebeb a začal smlouvat s jedním prodávajícím. Cenu se mi podařilo sklepnout na polovinu, nicméně jak jsem se na druhý den dozvěděl, i tak to byla cena jednou tolik. Inu Turci jsou rozhodně dobře připravení na turisty, to se musí nechat!

 

Neděle 16.9.2012

  Dopoledne nás čekalo první koupání v hotelovém bazénu. První a zároveň poslední, protože voda byla dost chlorovaná a s mořem se to samozřejmě nedalo srovnat. Po celý zbytek jsme se na bazén už jen dívali. Za to odpoledne nás čekalo první koupání ve Středozemním moři. Z našeho hotelu asi 15 min. pěšky jsme objevili skvělé místo na pláži Kleopatra beach, takové menší skalnaté útesy. Asi nejlepší místo na šnorchlování, což jsem hned jak se patří využil. Podmořský svět mne vždycky lákal, k tomu se musím přiznat. Po koupání jsme samozřejmě nešli na hotel, ale nasedli do autobusu, s kterým jsme se nechali vyvést na pevnost "Kale", odkud byl krásný výhled na Alanyi a to jak na pláž Kleopatra beach, tak Kejkubat beach. Z pevnosti jsme šli samozřejmě pěšky, abychom si nádherných výhledů co jak nejvíce užili. Cestou nás přepadla žízeň, tak jsme se stavili v jedné provizorní domácí restauraci na nápoj a domácí placku s bylinkami. K tomu nám šéf přinesl grátis čaj. To by se u nás zatím nemohlo stát.p1012019.jpg

 

Pondělí 17.9.2012

   Dopoledne nás čekal výlet po Alanyi. Nejprve jsme vyjeli na pevnost "Kale". Tentokrát jsme se byli podívat i do pevnosti. Potom jsme navštívili mešitu, kde jsme se podívali i do vnitřních prostor. Inu, za bakšiš udělají Turci vše. Samozřejmě, že jsme si museli sundat boty a ženy si musely zahalit vlasy, ramena a kolena. Nakonec jsme se byli podívat do značkových obchodů se zlatem a kůži. Příště by jsem tyto dvě návštěvy určitě vynechal. Ani po smlouvání jsem nenabyl dojmu, že na to moje peněženka má. Zřejmě dám přednost bazaru, kde určitě nakoupím nějakou "originální kopii". Odpoledne jsme se šli opět koupat na naše místo u skal, tentokráte už bez šnorchlování, protože se zvedly vlny a ryby jakoby odplavaly. Počkali jsme i na západ slunce, což opravdu nemělo chybu. V tomto období se v Turecku rychle stmívá, tak vše jde velmi rychle a na vše je poměrně málo času.

 

Úterý 18.9.2012

   Rozhodli jsme se, že si uděláme výlet do vnitrozemí Turecka, abychom blíže poznali tuto zemi. Využili jsme nabídky jet do Pamukkale. Říká se, že kdo nebyl v Pamukkale, jako by ani nebyl v Turecku. Chtěl jsem si to na vlastní kůži zažít. Vyjeli jsme z Alanye kolem 5:00. V Antalyi jsme se stavili na snídani a pokračovali dál směr vnitrození přes pohoří Taurus. Musím říct, že je to opravdu nádherné pohoří. Asi dvě hodiny jízdou z Antalye jsme se stavili v motorestu, kde jsem konečně ochutnal pravou a nefalšovanou tureckou kávu, takže pro mne kavaře opravdu gurmánský zážitek. Pokračovali jsme dál do vnitrozemí asi 1 hodinu a před námi se ještě neodkrývala Pamukkale, nýbrž kobercárna. Na vlastní oči jsme viděli jak se barví a zpracovává len, jak se ručně tkají koberce, dokonce jsme se zúčastnili i přehlídky koberců. V kobercárně nás čekal oběd. Po obědě jsme pokračovali směr Denizli, což je moderní turecké město. Pár kilometrů za městem se nám už začalo odkrývat Pamukkale i s městem Hierapolis, o kterém je zmínka i v bibli. V tomto městě má hrob učedník Filip. Hierapolis jsme ke vší smůle jenom doslova  proletěli a už jsme stáli před samotnou scenérií Pamukkale. Opravdu je to zajímavost, přišlo mi ale líto jedné věci, že jsme celý den jeli autobusem jen proto, abychom se zdrželi v Pamukkale dvě hodiny. Prošel jsem si vápencová jezírka, která byla vytvořena uměle. Na antické lázně už nevyšel čas. Na zpáteční cestě jsme se stavili v již zmiňovaném motorestu na večeři a kolem půlnoci jsme dorazili zpět na hotel. Nevím, zda to byla dobrá volba, kvůli dvěma hodinám absolvovat celodenní martýrium. Myslím si, že v blízkosti Alanye jsou stejně hodnotná místa jako Pamukkale. A málem jsem zapomněl na úplnou delikatesu. V kobercárně jsme měli možnost ochutnat pravou tureckou kávu a pálenku raki, která se vyrábí z anýzu. Tato kombinace byla opravdu lahodná.

 

Středa 19.9.2012

   Dopoledne jsme se koupili na pláži Kleopatra beach asi 100 m od našeho hotelu. Odpoledne jsme si udělali výlet k červené věži, která se nachází v těsné blízkosti přístavu v Alanyi a vyfotili jsme se u sochy Ataturkap1012243.jpg, což je jeden ze symbolu Turecka. Málem bych zapomněl, že po cestě k přístavu jsme navšívili malou jeskyni Damlatas, kde byla opravdu velká vlhkost. Skvělé bylo vidět i koráby v místním přístavu. Autobusem jsme se vydali za město, kde jsme se vykoupali a vyčkali až do západu slunce. Na zpáteční cestě jsme se stavili na kebab. V pouličním bufetu jsme mohli na vlastní oči vidět a na vlastní kůži poznat co udělá s turkem bakšiš. Ta změna v chování a v ochotě byla markantní a vryla se hluboko do mé paměti.

 

Čtvrtek 20.9.2012

   Tento den byl vyhrazen výletu na lodi nebo spíše v korábu s názvem "Baba yacht". Měli jsme možnost vidět všechny dominanty Alanye, různé jeskyně, starý přístav, starou opravnu lodí. Několikrát během naší čtyř hodinové plavby jsme jako správní piráti skákali z korábu do moře a koupali se. Schlédli jsme i pirátské představení na přídi korábu. Nechyběl samozřejmě oběd na lodi a nádherné výhledy na město Alanya. Odpoledne jsme pak navštívili bazar, kde jsme po více či méně úspěšném smlouvání nakoupili nějaké suvenýry našim blízkým a samozřejmě taky sobě. Turci jsou velmi všímaví lidé. Když uvidí nějakého cizince a věřte, že když je člověk neopálený tak jde poznat, že nepatří do místní komunity, zjistí z které země daný člověk pochází. Pak už následuje pozdrav v rodné řeči a kouzelná formulka "jak se máš?". Je vidět, že si váží každého turisty. Je pravdou, že po nákupu si všímají dalšího kolemjdoucího, ale to nic nemění na jejich přívětivosti. Turecko jsem si opravdu zvláště pro jejich vstřícnost a pohostinnost oblíbil.

 

Pátek 21.9.2012

   Je tady poslední celý den. Dopoledne jsme se koupali na pláži u hotelu a odpoledne jsme šli na naší více oblíbenou část pláže u skalisek, kde jsme strávili celé odpoledne koupáním a šnorchlováním. Najednou bylo vidět tolik rybek, dokonce i velká hejna malých rybiček a taky i dvě pestrobarevné rybky, které určitě zabloudili z jiného moře. Jinak si to nedovedu vysvětlit. Při západu slunce jsme absolvovali poslední delší plavecký výkon v moři. Jeskyně, což byl původně náš plavecký cíl, byla daleko. Za to se nám otevřel pro mne snad jeden z nejkrásnějších pohledů, kdy se na nás zpoza skal vyřítil koráb, scéna jak z nějakého pirátského filmu. Prostě nádhera! Večer jsme pak šli na poslední noční procházku po Alanyi, kde to opravdu žilo!

 

Sobota 22.9.2012

   V brzkých ranních hodinách, nás čekal transfer z hotelu na letiště a pak už jenom let do Ostravy. Počasí bylo nádherné. Téměř celou cestu, tak bylo možno sledovat z výšky 11 km matičku zemi, ještě že jsem měl místo u okna. doba letu trvala 2:30 h. a rychle to uteklo. Pořád bylo co sledovat. Taková malá, pro mne však velká satisfakce za let do Turecka!

   Vidíte, že dovolená v Turecku stála za to a určitě vám ji  doporučuji a přeji aby jste měli na různé zážitky takové štěstí jako já!!!!