Kam na letošní dovolenou? Přemýšlel jsemod nového roku. Nakonec vše rozhodl bratranec, který mi nabídnul, že mi zajistí ubytování u něho na hotelu, kde pracuje jako pomocník v kuchyni. Horský hotel Zum Loewen se nachází v horském městečku Meltina, asi 20 km od Bolzana. Po zvážení všech okolností jsem na jeho nabídku kývnul a tak to dopadlo.......
2.7.2009
Vyjíždíme brzy ráno, abychom byli na smluveném místě v 15:00. Smluvené místo je jasné, Bolzano – jih, hned po zaplacení mýtného poplatku doleva. Tak jsme byli domluveni s bratrancem Majem. Cesta proběhla v poklidu. Než jsme se napojili na rakouskou dálnici, udělali jsme si první výlet a to cestou podél Dunaje z města Krems an der Donau do města Melk. Musím říct, hodně zajímavá cesta. Před 15:00 sjíždíme z dálnice v Bolzanu – jih a čekáme na Maja. Po setkání a přivítání odjíždíme do Meltiny, která je vzdálena od Bolzana asi 20 km, z toho 13 km prudce do kopce. Ubytujeme se v hotelu Zum Loewen a zaslouženě odpočíváme po téměř 12-ti hodinové jízdě.
3.7.2009
Čeká nás první aklimatizační výlet a sice, procházka nad Meltinou po kopcích, kde se pasou krávy a kde se domorodci pilně starají o své pozemky. Odpoledne se pak jedeme podívat do Haflingu, které leží asi 20 km od Meltiny a kde je lanovka na Merano 2000. To by měl být náš první celodenní výlet…
4.7.2009
...a taky se tak děje. Lanovkou vyjíždíme na Merano 2000 a odtud se pouštíme na túru a sice na Ifinger, vysoký 2581m. Cesta je příjemná, počasí přeje. U horské chaty pod závěrečným prudkým stoupáním, jsme vytvořili první tábor, ve kterém zůstal můj taťka, ten si užíval výhledu na hory z nižší sféry. Já s Michalem postupujeme výš a výš společně. Naše cesty se dělí kousek pod hlavním vrcholem, na který mířím já a Michal si to šine na vedlejší vrchol. Na hlavní vrchol totiž vedou řetězy a tuto zkoušku nervů a odvahy nechtěl Michal podstoupit, na rozdíl ode mne. Vrchol si tedy užívám sám, nikde ani živáčka. Výhled na Merano a okolí stojí za to. Sestup probíhá pozvolna, přece jen to bylo dost náročné a dostavuje se i únava.
5.7.2009
Dopoledne trávíme odpočinkem a odpoledne se vydáváme s Majem na návštěvu Bolzana a po té přejedeme celý úsek dálnice MEBO (Merano – Bolzano) do Merana, kde trochu nahlédneme do města. Déšť je ale proti a my se před ním schováváme.
6.7.2009
Společný výlet s Majem a jeho ženou Mimou je ve znamení deště a tak je jasné že výšlap na Marmoládu se neuskuteční. Přesto ale naše cesta směřuje do Araby, cestou jen tak přistavujeme u lago Carezza, kde nafotíme pár fotek v dešti. Z Araby směřujeme přes Passo Sela do Val Gardeny. Nutno říct, že to je nejvýše položený horský průsmyk. Projíždíme Val Gardenou za špatného počasí přes několik vesniček. Domů se nám nechce a tak vyjíždíme lanovkou na Alpe di Suise. Tady končila letos jedna z etap Gira d´Italia a jak se později dovídáme je to největší náhorní plošina v Evropě. Tady nám začíná přát i počasí a začínáme si užívat i výhledu na Dolomity. Na zpáteční cestě se stavujeme na pravou italskou pizzu. Přece jen i to je třeba vyzkoušet.
7.7.2009
Zase prší a tak se jedeme podívat do Merana. Dopoledne trávíme chozením po obchodech. Odpoledne vylézá sluníčko a my můžeme nafotit na promenádě hezké fotky s výtvory z květin. Teda pokud u nich nestojí davy turistů.
8.7.2009
Čeká nás nejdelší výlet, proto vyjíždíme brzy ráno a jedeme směrem na Kaltern, kde jsou obrovské vinice a jablečné sady „Goldenů“ v plné kráse. Přes Passo Mendola a kolem jezera Cles jedeme do Madonna di Campiglio, horského střediska zimních sportů. Trochu jsem zklamaný atmosférou, ale je léto a vše se připravuje hlavně na zimní sezónu. Jelikož nemám rád stejné cesty a vždy chci poznat něco nové, tak po zvážení situace jdeme do rizika a zpáteční cestou jedeme dále na jih, směrem na Trento, kde bychom se měli napojit na dálnici do Bolzana. Škoda jen, že jsem jediný řidič, proto si nemůžu tuto nejkrásnější část cesty celé dovolené užít, jako spolujezdec a kochat se nádherou přírody. Kolem Trenta to už nebylo Jižní Tyrolsko, to už byla typická Itálie se vším všudy. Zase něco nového….stálo to zato. V Trentu po chaotické křižovatce najíždíme na dálnici a jedeme do Meltiny. Večer nás čeká prohlídka „Arundy“, což je nejvýše položené místo v Evropě, kde se vyrábí sekt. Po prohlídce výrobny sektu následovala degustace asi 5-ti druhů sektů.
9.7.2009
Tento den naše cesta směřuje do údolí Val di Fiemme. Jedeme opět přes Kaltern a pak na druhou stranu. Přijíždíme do Predazza, kde si uděláme kratičkou procházku po městě a pak jedeme ke skokanským můstkům, kde se dovídáme, že v roce 2013 se tu bude konat MS v klasickém lyžování. Jelikož máme čas, rozhodujeme se jet lanovkou na Latemar, což je další zimní středisko. Na vrcholu nás čeká nádherný výhled na Dolomity. Nejdeme výše, jen k horské chatě, kde posvačíme a kde si dopřeji nápoj, který jsem u nás ještě neměl, tzv. nutellino, moc dobré. Kocháme se nádhernými výhledy. Na Latemaru si ještě s Michalem sjedeme na bobové dráze, předpokládám že v tak vysoké nadmořské výšce jen tak brzo na bobové dráze nepojedu. Na zpáteční cestě zajíždíme po dálnici MEBO do Paschinsu, kde se jdeme mrknout na vodopád, jako bychom toho pořád měli málo…..Prudké stoupání autíčko nedalo ani na jedničku, tak spolucestující byli nuceni vystoupit a trochu pomoci. Až na toto extempore Fabia 1,4,MPi rok výroby 2000 šlapala jak hodinky. Trochu se asi na ni ty různá Passa podepsaly, ale i tak mohu říct „ dobrá práce“.
10.7.2009
Čeká nás poslední celý den. To už není na žádný výlet autem, jelikož nás další den čeká dlouhá cesta domů. Jdeme se tedy podívat na Stonne Mandeln, poutní místo (něco jako Ivančena pod Lysou Horou). Asi tří hodinová procházka na vrchol, kde se jde přes několik ohrad s koňmi, kra
vami a ovcemi opravdu stojí za to. Je to takový vrchol naší dovolené, když se člověk volně prochází mezi těmito zvířaty. To sepětí s přírodou tady je obrovské. Večer platíme ubytování a totálně vyšťavení z peněz uleháme k spánku, teda já ani moc nespal. Honil se mi hlavou celý další den. Zapomně l jsem ještě říct, že před poslední večeři jsem se byl ještě pořádně kouknout po Meltině, teda hlavně místu kolem našeho hotelu, kde se nachází katolický kostel a hřbitov.
11.7.2009
Nadešel čas odjezdu. Ráno kolem 9:00 vyjíždíme, směr Passo Reschia, kde děláme kratičkou pauzu u jezera. Cestou se stavujeme na levný benzín do Švýcarského Samnau. Cesta do Samnau byla úchvatná. Stoupání 10 km s několika tunely jen pro jeden směr a to jenom pro osobní auta, jsou vryté hluboko v paměti. Po kratičké návštěvě Švýcarska mi spadl kámen ze srdce, opět je plná nádrž a zbytek eur zůstal v peněžence, super. Kolem 23:30 přijíždíme do Petřvaldu, pěkně unaveni. Mohu říct jednu věc, že navštívit za jeden den Itálii, Švýcarsko, Rakousko a Německo se mi hned jen tak nepodaří. Dobrá práce!
