Jdi na obsah Jdi na menu
 


Obrazek 

   Jak už jsem řekl, sny jsou od toho aby se plnily a mně se jeden takový podařilo splnit. V dubnu 2008 jsem navštívil Izrael, a aby toho nebylo málo, přidal jsem k tomu i Jordánsko.

 

 

 

 

  Přece jen, když už člověk je v tak dalekých končinách, tak proč se nepodívat i do orientu. Máte-li tedy chuť, uvařte si čajík a přečtěte si, co pěkného jsme na své pouti Izraelem a Jordánskem viděl a zažil.

 

 

 

   Na začátku musím zdůraznit jednu věc, která ovlivnila celý poznávací zájezd. Asi tři týdny před odjezdem jsem si škaredě zvrtnul nohu a měl jsem ji v dlaze, kterou jsem sundal až necelých 24 hod. před odjezdem z domova. Zpočátku noha bolela, ale jak čas šel, tak bolest ustupovala. Bylo to zřejmě tím, že jsem byl v jednom kole a neměl jaksi čas sledovat nohu. Přece jen každý den jsme vstávali v 6:30 a na hotel přijížděli nejdříve kolem 18 hod. Program byl opravdu našlapaný. Ale stálo to i za tu únavu….

 

 

  Tak jdeme do toho……

 

3.4. čtvrtek

    Už na letišti v Praze jsem byl označen bezpečnostní agenturou, která provádí s každým návštěvníkem Izraele pohovor, za podezřelou osobu. Inu není se čemu divit, když člověk jede sám, nikoho nezná, vedoucí zájezdu zná jen přes několik mailů atd….. Pro mne to znamenalo, že jsem si musel vybalit zavazadlo, které jsem měl už dokonale zabalené  v bezpečnostní folii. Asi po hodině, kdy jsem přesvědčoval ochranku, že mým cílem je opravdu poznávání,  jsem byl vpuštěn do zaslíbené země. Tak to je tedy Izrael – ochrana především.

    Z letiště v Tel Avivu jsme se přemístili do Haify, kde jsme spali tři noci a po ubytování a večeři jsme vyrazili do nočních ulic města, abychom se seznámili s prostředím. A uznáte, že nejlépe je to večer.

 

4.4. pátek

   Putujeme po Galileji, místech, kde působil Ježíš. Navštívili jsme horu Blahoslavenství, Tabghu a Kafarnaum. U Genezaretského jezera obědváme a dáváme si Petrovu rybu, která byla vylovena právě z Genezaretského jezera. Po obědě plujeme napříč jezerem do Tiberiády a na závěr míříme k řece Jordán, kde jsme se mohli nechat pokřtít. Dva lidé z naší výpravy této možnosti využili.

   Večer podnikáme dlouhou cestu z našeho hotelu Bet Shalom, který je na kopci, až dolů ke Středozemnímu moři, někteří odvážlivci využili možnost se vykoupat. Já jsem odolal a nechal si to až na Rudé a Mrtvé moře. Musím podotknout, že noha dostala pěkně zabrat, proto jsem s povděkem využil taxi, který nás vyvezl nahoru k hotelu. Cena taxíku byla zajímavá, dole u Středozemního moře to bylo 40 šekelů, zatímco nahoře u hotelu 50 šekelů. Bylo to asi způsobeno tím velkým převýšením.

 

5.4. sobota

   Míříme na Golanské výšiny. Cestou navštěvujeme Bannias a Cesareu Filipovu, kde je jeden z pramene Jordánu. Míjíme horu Hermon, kde vidíme kromě sněhu i tři vojenské základny a to Sýrskou, Izraelskou a NATO. Na Golanech potkáváme místní obyvatelé, kteří se baví tancem a společně si na parkovišti zatancujeme. Cestou z Golanských výšin, kde je nádherný výhled na Izrael a jde vidět až  do Sýrie, míjíme několik současných vojenských základen. Opravdu tamní kraj je hodně sužovaný bojem. Skutečnost je taková, že Izrael je už od svého vzniku v roce 1948 neustále ve válečném konfliktu. Pořád se před někým brání. Na druhou stranu mají jednu z nejlepších armád na světě, není se čemu divit, když mívají cvičení v nehostinné Negevské poušti. Cestou do Haify jedeme přes Kanu Galilejskou a Nazaret.

   Večer zajdeme do jedné kavárny, kde si dáváme ovocný koktejl. Už při vstupu do kavárny jsme prošacováni hlídačem, zda-li nemáme sebou nějakou zbraň. U každého hotelu, restaurace atd. je nějaká hlídka se samopalem, která hlídá daný objekt. Situace podle všeho musí být napjatá.

 

6.4. neděle

   Opouštíme na tři dny Izrael a míříme do Jordánska. Na hranici nás vyzvedne náš průvodce Abdulláh, který se nám po celé tři dny věnuje a představuje nám Jordánsko ze všech možných stran. Už na hranici se setkáváme kromě našeho průvodce se dvěmi typickými věcmi pro Jordánsko a to je státní vlajka, která visí téměř všude, stejně tak i portréty krále Abdulláha Husajna a jeho otce. Opravdu, kde je kousek volného místa, tam jsou tyto dva atributy. O tom že Jordánsko moc Izrael nemusí se někteří přesvědčili na vlastní kůži. Byli nuceni sundat věci, které jsou typické pro Izrael (přívěšky s židovskou hvězdou, tričko s nápisem „I love Izrael“ atd.), to moc s demokracií nemá společného.

   Během cesty do Jerashe, jakoby mávnutím kouzelného proutku se krajina mění v nehostinné hornaté prostředí, kde jde vidět bída a kde se vše točí kolem pitné vody. Pitná voda je dražší než nějaký suvenýr.      V Jerashi jsme navštívili starověké město z doby Říma. Po trojhodinové prohlídce míříme do Ammanu, hlavního města Jordánska. Podnikneme okružní jízdu městem, během které můžeme shlédnout např. královský palác, americkou ambasádu, nový most, nespočet bank, bazarů, mešit atd. Až když uslyším mešitu, která svolává muslimy k modlitbám, uvědomím si že jsem v orientu, kde se člověk nemůže ani podívat ženě do očí,  v bazarech se smlouvá a cena jde až o polovinu dolů a kde jsou celkově jiné životní hodnoty.

 

7.4. pondělí

   Opouštíme Amman a míříme do Madaby, kde je v jednom chrámě obrovská mozaika coby mapa. Dále jedeme na horu Nebo, kde se díváme stejně jako Mojžíš na zaslíbenou zemi. Já jsem na rozdíl od Mojžíše mohl do zaslíbené země vkročit a jsem za to Bohu nesmírně vděčný.

   Z hory Nebo už jedeme královskou cestou do Petry. Cestou se ještě zastavujeme na hradě Kerak a míjíme rovněž kaňon, který byl kdysi hranici mezi Moábem  a Edómem. Kaňon je dlouhý  40 km a hluboký 1 km

   V pozdních večerních hodinách přijíždíme do Petry.

 

8.4. úterý

   Celý den trávíme ve skalním městě Petra, jak jinak než mezi skalami a místními beduíny. Snad jedna z největších zkušenosti byla vidět beduíny, jak žijí ve volné přírodě spjati s přírodou, jak si váží vody a turistů. Snad každý návštěvník Petry vyzkoušel místní  taxi-službu v podobě oslíka, koně nebo velblouda. Já si vybral oslíka „Zuzu“. A majitel taxíku se stal na 20 minut „my best friend“.

   Po celodenním putování jsme měl chuť na pivko, což nebyl pro daný kraj dobrý nápad. V jedné restauraci jsem se ptal po pivě a bylo mi číšníkem řečeno „non alcoholic“. Došlo mi to, muslimové nepijí alkohol.

 

9.4. středa

   Ráno odjíždíme z Petry k hranicím s Izraelem, přesněji míříme na jih do Aquaby, kde se na hranici loučíme s průvodcem Abdulláhem a vkráčíme do Izraele na jeho nejjižnějším cípu. Orient a Jordánsko bylo pěkné vidět, ale tři dny stačily. Je tady Izrael…….“Land of Milk and Honey“, což se o Jordánsku nedalo říct. Nejjižnější Izraelské město je Eilat, kde trávíme jeden den.

   Navštěvujeme podmořskou observatoř s různými druhy barevných ryb, dále brusírnu diamantů a rovněž nesmíme vynechat možnost vykoupat se v Rudém moři mezi rybkami a nádhernými korály. Eilat je typické turistické město, žádná historie, jen zábava a cestovní ruch.

 

10.4. čtvrtek

   Čeká nás dlouhá cesta z Eilatu  přes poušť Negev a Ber-Šebu do Jeruzaléma. Kousek za Eilatem se zastavujeme v Timna parku, kde obdivujeme krásné zbarvení hor do červena. Kdysi se v těchto horách těžila měď. Po poledni se ještě zastavujeme v jednom  nabatejském městě.

   Kolem 17 hodiny vjíždíme do Jeruzaléma, mnozí účastníci neskrývají dojetí  a se slzami v očích zpívají písně o Jeruzalémě. Já přemožen únavou, která se čím dál více stupňuje, podřimuji.

   Po ubytování a večeři se jedeme podívat do nejortodoxnější židovské čtvrti Mea-Sharim. Člověk by tam v domech marně hledal televizi nebo rádio. Lidé žijí uzavření ve vlastním světě. Po té se jedeme podívat na vrchol Olivové hory, odkud je nádherný pohled na noční Jeruzalém. Poslední cesta vede ke Zdi nářku, kde máme možnost vidět stovky lamentujících židů. V noci to má ještě větší kouzlo než přes den, kdy je u zdi více turistů než židů.

 

11.4. pátek

   Celý den trávíme v Jeruzalémě. Nejprve navštěvujeme chrám Petrova zapření. Chrám je postaven na troskách budovy, ve které byl Ježíš bičován a kde nocoval před ukřižováním. Po té jdeme na Sión, místo kde se Ježíš zjevil po svém „zmrtvýchvstání“ učedníkům. Pravé poledne trávíme mezi Araby na tržišti, kde naposledy v jejich bazarech smlouváme a utrácíme peníze. Potom míříme do Gordonovy zahrady, kde byl údajně Ježíš pohřben. Jsou tři místa, která se považují za místo kde by mohl být Ježíšův hrob a právě toto místo je prý nejautentičtější. Po té jedeme na Olivovou horu a k místu, na kterém Ježíš zaplakal nad Jeruzalémem. Odtud pak scházíme až k zahradě Getsemane.

   Večer po setmění začíná pro židy šabat, pro nás hosty v hotelu to znamená jediné, že výtah do 9. patra jezdí nepravidelně (pěšky to je rychlejší), stojí kde se mu zamane a veškeré obchůdky jsou zavřené. Udělal jsem si taky šábes, šel jsem spát už ve 21.30, abych si před posledními dvěmi dny odpočinul, což se mi dokonale podařilo.

 

12.4. sobota

   Poslední celý den trávíme v blízkosti Mrtvého moře. Nejprve míjíme místo s nadmořskou výškou O a míříme dolů, několik desítek metrů s nadmořskou výškou v záporných hodnotách.. Takže mohu říct byl jsem v nadmořské výšce 250 metrů pod mořem. Jako první navštěvujeme prodejnu Ahavy, kde si kupujeme výrobky z Mrtvého moře a za to si po obědě můžeme zaplavat právě v Mrtvém moři. Je vidět, že všechno souvisí se vším. Pěkně se naložíme do bahna a volně plujeme na hladině, s jedinou obavou, aby se nám voda nedostala do očí, a abychom se ji nenapili, což by bylo hodně kritické. 

   Před koupáním ještě jedeme lanovkou na Masadu. Toto místo je symbolem Izraele, vojáci přísahají právě na Masadě. Doporučuji přečíst historii Násady! Z Másady jdu pěšky, protože se mi nechce čekat více než hodinu na lanovku. Za odměnu jsem si dopřál litr pomerančové šťávy z čerstvě vymačkaných pomerančů.

   Jako poslední úkaz navštěvujeme Kumrán, místo kde se našly svitky Starého zákona.

   Večer se jdeme rozloučit s Izraelem na ulici Ben Jehuda, kde se po skončení šabatu setkávají lidé, rozmlouvají spolu, baví se a do toho jim hraje množství různých skupin a umělců. Velký zážitek.

 

13.4. neděle

   Večer kolem 19 hodin odlétáme z Tel Avivu, předtím ještě musíme stihnout navštívit muzeum holocaustu a antisemitismu Jad Vashem. Hluboký zážitek, zanechal v každém z nás stopy. V duchu jsme se ptali „Proč?“. 

   Po té míříme k chrámu Božího hrobu, což je druhé místo, kde by mohl být Ježíš pohřben a odtud ke Zdi nářku, což už nemělo své kouzlo, pro velký počet turistů. Naši pouť zakončujeme na Chrámové hoře, do mešity Al-Aksá samozřejmě nejsme vpuštěni. Z Chrámové hory sestupujeme k rybníku Betesda a od něj k autobusu a  nabíráme kurz letiště.

   Na letišti se loučíme s našim průvodcem Fredim Winklerem. Kolem 22 hod. přistáváme  na letišti v Praze.

 

 

 

   Tak to byly mé dny prožité v Izraeli a Jordánsku. Za těch  pár dnů jsem mohl poznat a vidět kus světa. Uvědomil jsem si o čem Izrael je a musím říct že mne uchvátil a něco mi říká: „jednou se tu ještě vrátíš “