Zakarpatí, Ukrajina 2012
Žigulíkem na Ukrajinu
Pátek 13.7.2012
Na Ukrajinu jedině žigulíkem, jinak to snad ani nejde. Na ukrajinské cesty se právě toto autičko nejvíce hodí. Naše výprava čítala 4 členy a začala cca ve 20:30, kdy jsme vyjeli z Petřvaldu a pokračovali přes celé Slovensko. V brzkých ranních hodinách jsme přijeli k hranici a přes přechod Vyšné Nemecké – Užhorod jsme vstoupili na Zakarpatí.
Sobota 14.7.2012
Naše první cesta vedla k Nevitskému hradu, spíše teda zřícenině, odkud byl poměrně hezký výhled na úrodnou zemi Zakarpatské Ukrajiny. Naše další cesta pokračovala do Mukačeva – Lávky, kde se nachází ubytovací komplex pro děti z Černobylu. Komplex je udělán z bývalého střediska STB. Po obědě pokračujeme do města Mukačevo, kde se nejprve jdeme podívat na cikánskou čtvrť, poté do centra Mukačeva a následně na hrad Palanok, který se nachází na okraji města. Hrad je poměrně rozsáhlý a je z něj vidět zase jiná část Zakarpatské Ukrajiny. V odpoledních hodinách vyrážíme do Rodníkové Huty. Cestou se ještě stavujeme na zámku Shenbornov, kde se nachází lázně a nádherný park. V Rodníkové Hutě nás čeká večeře u pastora tamního sboru. Nutno podotknout že Ukrajinci jsou velmi pohostinní lidé, o čem jsem se na vlastní kůži přesvědčil. Měli pro nás připravené různé speciality. Mne nejvíce oslovily „golubce“. Večer jdeme do tamního sboru, kde se koná shromáždění a pak už do hajan.
Neděle 15.7.2012
Ráno vyjíždíme směr Rachiv, nejvýchodnější místo Zakarpatské ukrajiny. První zastávka je na vyhlídce Volovec, odkud je hezký výhled na hory. Dále pokračujeme do vesnice Pilipec, kde na konci vesničky odbočujeme směr vodopád Šinut a jdeme se podívat na tento unikát. Cestou se stavujeme v jednom typicky ukrajinském obchodě, což byl pro mne taky velký zážitek. Naše další cesta vede do Kolčavy, kde se stavujeme v řecko-katolickém kostele, což je největší dominanta této vesnice, ve které působil Ivan Olbracht. Samozřejmě že jsme se nezapomněli stavit v četnické stanici, což je pro změnu česká hospůdka. U muzea Nikoly Šuhaje jsme udělali pár fotek a pokračovali směr Rachiv. Nutno podotknout že hory v okolí Kolčavy jsou poměrně velké a Nikola Šuhaj měl co dělat a musel mít dobrou kondičku. Připomínám, že asfaltovou cestu už nějakou tu hodinu nebylo vidět, jen kameny, hlína, díry atd. Všude je vidět drsná příroda. Karpaty jsou masivní, tak se není co divit, že krávy se pasou u cesty před domy. Trošku taková divočina. Večer dorazíme do města Rachiv, kde večeříme. Nocujeme v nedaleké Bilině a připravujeme se na další náročný den.
Pondělí 16.7.2012
Po snídaní nás čeká výstup na nejvyšší horu Ukrajiny Goverlu 2061 m.n.m. Je to poměrně dlouhý a náročný 18 km výstup. Počasí moc nepřálo, pod vrcholem začalo pršet a zvedl se i vítr. S vypětím všech sil jsem vyšel na vrchol, udělal pár fotek a natočil krátké video. Výhled ale určitě stál za to. Vidět Karpaty jako na dlani se přece jenom každý den nepoštěstí. Zmožení únavou povečeříme a jdeme spát.
Úterý 17.7.2012
Po snídani vyjíždíme a nabíráme směr Malý Bereznyj - Ubľa, což je státní přechod se Slovenskem. Cca 15 km za Rachivem za vesnici Dilove se stavujeme u Geografického středu Evropy. Uděláme pár fotek, přečteme si nějaké zajímavosti o evropských státech a pokračujeme dál. Čeká nás 700 km a v žigulíku s nejvyšší rychlostí jen těsně kolem 100 km to není žádná sláva. V odpoledních hodinách přijíždíme k již zmiňovanému hraničnímu přechodu Malý Bereznyj a po kontrole vstupujeme na Slovenské území. Po půlnoci přijíždíme do Petřvaldu a cesta plná zážitků, drsné reality, trošku adrenalinu, rozbitých a kamenných cest končí!
