Turecko
Turecko se rozprostírá na dvou kontinentech, v Asii a v Evropě. Má v rukou důležitou vodní cestu, Bosporskou úžinu, která je jedinou spojnicí mezi Černým a Středozemním mořem. Země rozkládající se západně od Bosporu je evropská část Turecka, na východ od něho je asijská část, která je mnohem větší. Podél pobřeží Černého moře se táhnou roviny, kde zemědělci chovají hospodářská zvířata a pěstují ovoce, ořechy a tabák.
V širokých údolích se daří kukuřici a pšenici, podél horkého pobřeží Středozemního moře se táhnou háje olivovníků, pomerančovníků a bavlníková pole. V tureckých horách a lesích se potulují medvědi a vlci. V zemědělských oblastech se ovce a kozy popásají kolem zemědělských usedlostí zbudovaných z kamene a cihel sušených na slunci. Ve středním Turecku se rozprostírají rozlehlé náhorní plošiny rámované horami, které se vyznačují obzvláště horkými léty a chladnými zimami. Turecko má i oblast jezer a řek. Jezera Van a Tuz jsou širá jezera se slanou vodou, jsou tu ale také menší jezera sladkovodní na jihozápadě. Mnoho řek v této zemi v létě vysychá, ale každé jaro se mění na dravé proudy. Pak je lze využít k výrobě elektrické energie a k zavlažování.
Asi polovina obyvatel sídlí ve velkých městech. Někteří jsou zaměstnání v dolech na uhlí a chrom, další v továrnách na výrobu železa, oceli, strojů a na zpracování potravin. Lidé pracující doma zhotovují koberce a keramiku. Rychle se rozvíjí i cestovní ruch, zejména na pobřeží Středozemního moře, kde se staví mnoho rekreačních středisek.
Díky své strategické poloze na rozhraní dvou kontinentů bývalo Turecko cennou državou největších světových říší. Již kolem r. 1500 př. n. l. se tu usadili Chetité, po nich následovali Peršané a Řekové. Okolo r. 400 n. l. se toto území stalo součastí mocné byzantské říše, která tvořila východní polovinu říše římské. Hlavním městem byzantské říše byl Konstantinopol, dnešní Istanbul.
Seldžukové, muslimové pocházející ze Střední Asie, oblast dobyli na počátku 11. století a rozšířili zde islám a turecký jazyk. V 15. století učinili z této oblasti střed své říše osmanští Turci, kteří rychle dobývali okolní území. Osmanská říše za svého nejvýznamnějšího panovníka Suleymana I. sahala od Maďarska po Egypt a její námořnictvo panovalo ve Středozemním moři. Kolem 1600 začala říše upadat, nakonec se rozpadla až v roce 1920. Válka proti cizím mocnostem počátkem 20. let 20. století vyústila v nezávislost a v roce 1923 se Turecko stalo republikou. Prezidentem se stal vojenský vůdce Mustafa Kemal, který začal měnit Turecko v moderní sekulární (nenáboženský) stát. Díky svým reformám získal Kemal přezdívku Ataturk (Otec Turků). Zrušil islámské školy a islámský právní systém a dal ženám volební právo. Dnes visí Kemalovy obrazy ve všech veřejných budovách a jeho portrét je i na všech bankovkách.
Hlavní město: Ankara další velká města: Istanbul, Izmir, Antalya
Úřední jazyk: turečtina
Hlavní náboženství: islám
Státní zřízení: pluralitní republika
Měna: turecká lira (1 turecká lira - 100 kurus)
