Saranda, Albánie 2016
Letos jsme se rozhodli s manželkou Ilčou, že výběr naši dovolené necháme na last minute a necháme se překvapit kam nás to zavede. Měl jsem vytipovaná určitá místa, která by se dala navštívit a přiznám se, že nervozita u mne s přibývajícím časem, kdy měla naše dovolená začít, stoupala. V hledáčku jsem měl Řecko nebo Kypr. Nakonec mi bliklo zkusit najít úplně jinou destinaci. Takovou která nepatří mezi tzv. oblíbené, jako první se z ničeho nic vynořila Albánie. Nějak jsem cítil, že to je to pravé, jak se říká "ořechové", teda v našem případě to bude spíše "olivové". Pojďte si přečíst, co vše jsme na své cestě po jihu Albánie zažili.
Ačkoliv se našli jedinci, kteří nám danou destinaci nedoporučovali a byli hodně překvapení, že jsme si vybrali zrovna tuto, jsme prožili nádherný čas v krásním a bezpečném místě, s přívětivými lidmi. Tak jdeme na to přátelé, cestovatelé.....
7.července 2016
V 5:00 vylétáme z Prahy směr Korfu na letiště v Kerkyře. Po necelých dvou hodinách přistáváme na Korfu, nastupujeme do autobusu, který nás odváží do přístavu na loď. Před naloděním nás ještě čeká celní kontrola, přece jenom Albánie zatím nepatří do EU. Plavba lodí trvá skoro 2 hodiny, pomalu se otepluje a odkládám si první částí oblečení a najíždím na tzv. letní režim, tj. tričko, kraťasy a sandály, více po celou dobu našeho pobytu nebude potřeba. Z přístavu v Sarandře to je na náš hotel Andon Lapa nějakých 15 minut chůze a stejnou dobu ne-li delší autobusem. To víte, cesty úzké, chaos na silnici jak se patří, občas potkáte nějakého známého, tak je třeba s ním prohodit pár slov a vůbec nevadí, že zablokujete celou dopravu. Inu jih je tu :-)
Ubytujeme se na pokoji s balkónem v prvním patře, s výhledem na moře a ostrov Korfu. Prostě paráda a vůbec nevadí, že pokoj je malý. Stejně v něm moc času trávit nebudeme a na přespání super. Odpočineme si trochu po náročné cestě a vyrážíme na hotelovou pláž.
Moře čisté, rybek sice málo ale to vůbec nevadí, ta krása i tak stojí za to.
Večer se jdeme podívat do města, prozkoumat uličky, zjistit kde je autobusové nádraží atd. Zatím se nám ho nepodařilo najít, tak to necháme na nový den. Přece jen čeká nás dalších nádherných 10 dnů.
8.července 2016
Je ráno a po snídani vyrážíme opět do centra. Zajdeme se podívat na trh, kde domorodci prodávají čerstvou zeleninu, ryby a vše co se aktuálně sklízí z polí. Ochutnávám kaštanový med, olivový olej, pálenku raki. Potom míříme do informačního centra zjistit, kde se nachází stará židovská synagóga. U ni by totiž mělo být autobusové nádraží. Dostáváme mapku a začínáme hledat. Cestou narážíme na památník Hillary Clintonové a nad ní se nachází kavárna, s Ilčou ji dáváme název "U Hillery". Jdeme si dát první kafé a nějakou vodu na pití, je totiž hrozné vedro. Pravá albánská turecká káva neměla chybu, byla silná. Tady asi budeme chodit častěji. Zjišťujeme, že Ilča byla samotná žena v kavárně. Kde jsou všechny? Asi doma vaří, nebo pracují a muži posedávají po hospůdkách při kávičce a baví se o práci :-) Kousek nad kavárnou jsme našli židovskou synagógu, teda byly to ruiny a vedle ní pár autobusů a nějaká ta zástavka. Podívali se kdy nám jede autobus a zítra ho vyzkoušíme.
Přes poledne není radno vystavovat se slunečnímu záření, proto odpočíváme na pokoji, což nás dlouho nebaví a jdeme raději k moři na hotelovou pláž. Odpoledne pak jdeme vyzkoušet hotelový bazén a poté už jdeme na první vycházku do okolí. Jdeme se podívat na druhou stranu než je centrum, tak abychom poznali opravdovou Albánii, tam kde bydlí domorodci. Potkáváme první mercedesy, které nemají daleko k tomu aby skončili na vrakovišti. Míjíme hřbitov, starou vojenskou základnu. Všude plno prachu a nezkutečný nepořádek. S tím mají opravdu v Albánii velký problém. Taky si moc netykají s bezpečnosti. Všude samé díry a zábradlí žádné. Na každém kroku je myčka. Inu při takovém prachu to je nezbytná nutnost.
9.července 2016
Tak a jdeme vyzkoušet místní dopravu, máme naplánován výlet do Ksamil. Víme jen to, že autobus jezdí co 2 hodiny, vždycky o půl a že se platí u průvodčího. Podle jízdního řádu má jet autobus směr Butrint v 9:30, dostáváme se na zastávku v předstihu. Autobus nikde, spoustu lidí čeká s námi. Po hodině čekání přijíždí autobus a v něm si všímáme, že v autobuse je nový jízdní řád, který je posunutý o hodinu, jinak platí vše, jak už jsem psal. Čekání na autobus bylo pro mne fajn, člověk se mnohé doví nebo pozná, když někde čeká. Albánci jsou vstřícní lidé, vždy se snaží pomoci, mají se rádi, což dokládají množstvím polibků při setkání třeba i muže s mužem. První úroveň je podání ruky, druhá podání ruky na rameno a třetí a další už zmiňované polibky, to vše platí pouze mezi muži. K ženám by si to zřejmě nedovolili. Cesta autobusem byla náročná, jedná dívčina dokonce zkolabovala. Inu vydýchaný vzduch, autobus narvaný k prasknutí, ale jede. Asi v polovině jízdy se vynořuje průvodčí. 100 leku (asi 20 kč) za skoro hodinu jízdy vážně není moc.
Vystupujeme ve vesnici Ksamil, kde jsou nádherné podmínky pro šnorchlování, čehož patřičně využívám. Odpoledne jdeme na oběd, Ilča si dává řecký salát a já jsem dostal chuť na špagety s mušlemi. Obojí pro nás byla dobrá pochoutka. Na cestu zpět do Sarandy se vydáváme v 17 hod. V centru vesnice nám zastavuje autobus, který je prázdný a jede naším směrem. Zastavuje nám na konci promenády, tak ji můžeme konečně celou absolvovat. Večer pak při naší večerní procházce potkáváme při evangelickém kostele místního pastora, který nás přívětivým způsobem pozval na nedělní bohoslužby. Takové pozvání se neodmítá, tak plán na další den máme.
10.července 2016
Je neděle, den odpočinku, po snídaní jdeme na bohoslužby, které jsou naposledy v 10:30. Od další neděle jsou posunuty na podvečerní hodinu, aby lidé mohli jít v klidu na pláž. Po bohoslužbě jsme vyzkoušeli albánský koláč. Pastor nás seznamuje se svým otcem a s ostatními členy sboru, včetně jeho manželky, která nám překládala kázáni. Požehnaný to čas. Cestou zpět na hotel si zajdeme na kávičku, která nebyla tak dobrá jak "U Hillary".
Odpoledne jsme strávili koupáním na hotelové pláži a lenošením. Další den nás totiž čekal nejkrásnější výlet po albánské riviéře. Tak by bylo fajn se na výlet připravit a odpočinout si.
11.července 2016
Dnes nás čeká údajně nejkrásnější výlet a to na Albánskou riviéru. Vyrážíme v 8:30 a naše první zastávka je asi po půl hodině, kdy se stavujeme na pevnosti Lekuresi, která leží nad Sarandou a je z ní nádherný výhled na široké okolí kolem Sarandy. Naše další cesta vede do městečka Borsch, kde máme malou přestávku na občerstvení v motorestuse, přes který vedou vodopády. Umně uděláno, neodolal jsem a dal jsem si pivko Tirana. Inu pitný režim třeba dodržovat.
Naše další zastávka je v Porto Palermo, kde navštěvujeme hrad Ali Paši Tepelenského a v dáli vidíme bývalou ponorkovou základnu, kde je přísný zákaz vstupu. V hoře je údajně vybudováno město pro případ, že by bylo zapotřebí se uschovat před válkou. V okolí je spousta bunkrů a rovněž vyseté akáty na protější hoře. Ty tam jsou uměle vysázeny proto, aby se parašutisté popíchali o ostny, jak budou přistávat na albánské území. Obrana musí být. V dáli vidíme horu, která je známá z řeckých bájí a pověstí. Je to hora, z které se vynořili Kyklopové, když bojovali proti Odysseovi. Porto Palermo je krásné místo i pro potápění.
Naše další cesta, která se pořád klikatí vede do Himary, kde máme možnost se okoupat na nově udělané pláži a zajít si na oběd do řecké restaurace. Zde si dávám krevety v nějaké rajské omáčce a Ilča rizoto s dary moře.
Náš poslední cíl vede několik kilometrů do kopce a sice do průsmyku Logara, kde je nádherný výhled na celou albánskou riviéru, včetně proslavené nejkrásnější pláže Dhermi. Cesta na Logaru se čím dál tím více klikatí a zažíváme úchvatný zážitek. Opravdu jedna z nejkrásnějších cest, kterou jsem kdy absolvoval. Ještě že nemám problémy se závratěmi a cestu jsem si mohl dokonale užít. Z Logary už míříme do Sarandy. Čeká nás asi 90 km, kde rovnou cestu nenajdeme a trvá dobré tři hodiny. A to už narážím na problém dopravy. Žádné mosty, cesta pěkně kopíruje hory, tak proto např. trasa do Vlory, která je vzdálená asi 120 km trvá půl dne. Do Tirany musí jet potom autobus celý den, když je to nějakých 250 km. A to ještě nesmíme zapomenout, že autobus se rozjede, až jakmile řidič uzná za vhodné a je patřičně naplněn. Cesta z Logary nám utekla, dověděli jsme se mnoho zajímavostí o Albánii a viděli kus země.
12.července 2016
Během dnešního dne se nic zásadního nestalo. Celý den jsme strávili na hotelové pláži. Ilča přečetla téměř celou knihu, já se povětšinou koupal v moři. Pofukoval větřík, tak nám ani nepřipadalo, že je horko, proto jsme trochu podcenili pitný režim, což se projevilo večer, kdy u mne začaly střevní potíže, které trvaly dva dny. Odpolední pivko u "U Hillery" to už nezachránilo. Večer jsme se tedy nikde nevydali a šetřili síly a toaletní papír na další den, kdy nás čekal další celodenní výlet do Gjirokastry. Měl jsem obavy, ale nakonec vše dobře dopadlo. Nemám rád ten stav, kdy je člověk nemocný a není doma . To je adrenalin jak se patří.
13.července 2016
Je zajímavé, že během výletu jsem neměl žádné komplikace. Malou odměnou mi bylo, že jsem měl tu čest sedět vpředu vedle řidiče a vidět vše z první ruky. Naše cesta vedla rovnou do města Gjirokastra, kde jsme navštívili místní hrad a národopisné muzeum "rodný dům Envera Hodži". Hodža byl komunistický diktátor. Vše bylo skvělé, až na to že mi nebylo nejlépe, kvůli mé indispozici. Krásné místo ve vnitrozemí. Rovněž jsme nakoupili nějaké suvenýry v tamním bazaru, kde jsem mohl ochutnat pálenku raki a koňak Skenderbeu. Gjirokastra je proslavená domy, které mají střechu z břidlice, jedním slovem krása. V místní restauraci jsme si dali opékané maso se slaninou, pivko a jeli směr Saranda.
V půli cesty mezi Sarandou a Gjirokastrou leží národní park, kde na řece Bystrici vyvěrá voda tzv. "Blue Eye". Nikdo neví jak je to hluboké. Každopádně příroda úžasná, výlet jsme zakončili frapem, které bylo dobré chuti a konzistence. Inu Albánci si potrpí na dobrou kávu a dokáží u ní debatovat i několik hodin.
V odpoledních hodinách jsme se vrátili na hotel a začaly mé obligátní peripetie, které měly po dobu výletu pauzu. A pak že člověk neumí své tělo ovládat.
14.července 2016
Celý den jsme opět prožili na hotelové pláži. Po večeři se začalo blýskat na lepší zítřky a dovolil jsem si podniknout cestu do centra města na večerní promenádu. Všiml jsem si, že přibylo turistů. Inu pro Albánce začala sezóna.
15.července 2016
Od rána bylo nějak dusno, mělo se ochladit a nevěděli jsme co bude v dalších dnech, tak jsme podnikli výlet městskou hromadnou dopravou do města Butrint. Jeli jsme autobusem už v 8:30, ten nebyl tak plný jako spoj o dvě hodiny později. Prošli jsme si historické město Butrint a při vstupu zjistili, že jsme ušetřili 40 eur za dvě osoby na vstupném. Zájezd z cestovky by nás stál právě o tolik více. Butrint jsme si dokonale prošli, jen jsme neměli českého průvodce, pouhý plánek v češtině nám ale plně postačoval. Po prohlídce jsme si zašli na oběd, já si dal salát s tuňákem a Ilča nějaký řecký.
Po obědě jsme ještě vyzkoušeli převozníka, kdy jsme se přeplavili vorem na protější břeh. Tam jsme se podívali na Butrint z druhé strany, viděli rybáře jak ulovil velkou rubu. Nabídl mi, že se s ní mohu vyfotit. Samozřejmě, že jsem nabídku využil. Taky se nám poštěstilo vidět lovce mušlí. Odpoledne jsme se přemístili autobusem zpět do Sarandy.
Po večeři jsme pak šli do centra na promenádu, kde jsme si dali vínko. Rovněž jsme neodolali dali jsme si palačinku s čokoládou a bayleis, tzv. krepa. Podařilo se mi navázat oční kontakt s prodavačem palačinek a další den to mělo dohru. Onoho palačinkáře jsme nazvali "krepa-man". Krepa-man se nezastavil, svoji práci dělal dokonale a mne bavilo se dívat jak mu jde práce pěkně od ruky.
16.července 2016
Tento den se nám ochladilo a to dokonce o pět stupňů a přišel silný vítr. Říkali jsme si, že to nebude na koupání. Přesto jsme si vzali věci na plavání a šnorchlování. Vyrazili jsme městskou hromadnou dopravou do místa Monastyry Beach. Nejprve jsme vyšli na kopec, kde se na vrcholku schovával pravoslavný klášter a hned vedle basketbalové hřiště. Kochali jsme se pohledy na Sarandu a hledali náš hotel. V dálce jsem dokonce objevil průsmyk Logaru. Při pohledu na Logaru jsem si uvědomil, jaký kousek jsme jeli půl dne. Sešli jsme k pláži, která je jak jsem později zjistil pátá nejkrásnější na albánská riviéře. Na koupání to nebylo, udělali jsme pár fotek, pokochali se vlnami, nafotili bunkry, vyzkoušeli turecké WC a šli na autobus. Zastihlo nás asi 150 kapek.
Po příjezdu do Sarandy jsme si zašli na rybky z moře. Nebylo to nic světoborného, ale dalo se to. Nakonec jsme ještě vyzkoušeli městskou pláž. Tam jsem si mohl uvědomit, jak je super mít po ruce čistou hotelovou pláž.
Po večeři jsme zamířili do centra na promenádu, dali jsme si zmrzlinu, která tam byla výborná a taky u krepa-mana jsme si dali palačinku s banánem a čokoládou. Možná byl trochu zklamán, protože jak nás viděl, tak se hned ptal zda si dáme zase krepu s baylies. Odvětil jsem mu, že si dáme dvě s banánem a čokoládou. Nabídl mi místo na barové židli, ať si sednu a počkám. Místo jsem samozřejmě přijal. Požádal jsem ho, zda-li si ho mohu vyfotit, on souhlasil a po nějaké chvíli vytáhl průkaz a chlubil se, že je advokát a teď může pracovat bez stresu a užívat si to. Asi jsem mu focením dodal sebevědomí.
17.července 2016
Čeká nás poslední den nebo-li loučení se Sarandou. Ráno jsme zašli na trh a koupili olivový olej, pak jsme se šli koupat do pěkně divokého moře. Objevil jsem nový sport a to je šnorchlování ve vlnách. Vše jsem si dokonale užil. Přes poledne jsme zašli do kavárny "U Hillary" na pravou albánskou tureckou kávu a rozloučili se i s touto malebnou kavárničkou. Poté jsme ještě na doporučení jednoho domorodce zašli na pizzu s dary moře a opět se šli ponořit do vln.
Po večeři jsme zašli na promenádu utratit zbytek leků a rozloučit se s krepa-manem, který měl plno práce. Popřál jsem mu, ať se mu v práci daří! Prostě líbí se mi, když někdo dělá věci perfektně, snaží se a nestěžuje si, že nestíhá.....
Na pokoji jsme pak naposledy poseděli na balkónu, koukli na noční Korfu a část Sarandy, sbalili věci a šli spát. Čekala nás totiž opět náročná cesta domů.
18.července 2016
Vstáváme před třetí hodinou ranní, opouštíme hotel a míříme autobusem do přístavu. Ve 4:00 vyplouváme a za námi pozorujeme noční Sarandu. Zpočátku to pěkně houpalo, šli jsme proto ven na čerstvý vzduch. Kochali jsme se východem slunce, což byl pro mne osobně další neopakovatelný zážitek. Po dvou hodinách plavby jsme na Korfu, projdeme celnici a míříme na letiště. A pak už zpět do reality......
Vše proběhlo bez problémů a bez uprchlíků, bez krádeže a hlavně ve zdraví. Albánie mne uchvátila, prostě dostala mne svou nádherou, jedinečností, vstřícností tamních lidí, kteří by udělali pro hosta první a poslední. Neváhejte a navštivte Albošku. Dostane vás, tak jako dostala mne!
P.S. Celou dobu jsem zkoumal proč na každém domě visí plyšák, je to kvůli tomu, aby nepřišlo do jejich domu nějaké zlo. Myslím, že i krepa-man si uvědomil, že skrze nás turisty žádné zlo do Albánie nepřijde, maximálně nějaký ten lek nebo euro :-)
